Medvěd lední se vyskytuje na severním pobřeží Severní Ameriky, Grónsku a Asii. V těchto územích je chránění, a není dovoleno jej lovit.  Lední medvěd je spíše samotářský. Je schopen putovat za potravou třeba i několik kilometrů denně.

Je překvapivě obratný a mrštný, přidáme-li k tomu i jeho ohromnou sílu, stává se nebezpečným predátorem. Je schopen vyšplhat na kolmé kry a dovede přeskočit až čtyřmetrové díry v ledu.  Navíc je velice zdatným plavcem, více než jiné druhy medvědů. Umí se také potápět, kde pod vodou vydrží celé tři minuty.

Medvědí život na sněhové pláni

Medvěd lední je velice zdatným lovcem. Jeho největší část kořisti tvoří tuleni. Jelikož má velmi dobrý čich, je schopen ucítit pach potravy, například mrtvé velryby i ve vzdálenosti několika kilometrů a doupata tuleňů dokáže najít, i když jsou zahrabány více jak metr pod sněhem. Kořist zabíjí obvykle jediným silným úderem.

Ze své ulovené kořisti potom zkonzumuje i kůži, tuk a vnitřnosti. V průběhu léta se živí různými druhy bobulí, které najde, také loví i některé suchozemské savce. Zvláštností u medvěda ledního je, že jeho bílá barva je způsobena absencí barviva v srsti. Jeho chlupy jsou průhledné.

Bez přirozených nepřátel

Medvěd lední je jednou z největších šelem, nemá tedy na souši přirozeného nepřítele. Jeho jedinými nepřáteli jsou lidé a jiní medvědi, i jiného kruhu, kteří mezi sebou bojují o teritorium. Poblíž teritoria medvěda ledního mívá své teritorium medvěd hnědý, neboli Grizzly, který je medvědu lednímu konkurentem při hledání potravy.

Medvěd hnědý mívá potom v případných střetech o potravu převahu. Ve vodě medvědovi lednímu může být v některých případech nepřítelem mrož, který někdy útočí zespodu na medvěda svými kly. Také kosatka dravá může medvěda ledního občas zabít.

Samice rodí medvíďata holá, proto si je přidržuje tlapami ve svém kožichu. Navíc jsou medvíďata slepá a hluchá, stejně tak malá, kdy mají velikost morčete.